Myslel jsem si, že trpělivosti mě naučil můj pes

Proč jste se rozhodl učit a proč právě na PORGu?
Bezprostředně po vysoké škole jsem neměl vůbec jasno, čím chci být DOOPRAVDY. Tehdy by mne vůbec nenapadlo, že bych mohl být učitelem nějak delší dobu a dokonce ani dnes neplánuji odejít do důchodu jako středoškolský učitel fyziky. Zkrátka ke konci studia jsem si přivydělával učením na základní škole a tenkrát to byla nejjednodušší odpověď na otázku "kde pracovat a mít dostatek času". A tak jsem se přihlásil na výběrové řízení na PORG - no, a povedlo se…

Zaujal vás nějak PORG v porovnání s ostatními středními školami?
PORG byla první nestátní škola s velmi dobrou pověstí. Některými praktikami a vizemi výrazně vyčnívala mezi ostatními gymnázii (slovní hodnocení, trimestry, školní řád zformulovaný studenty, učitelské roční volno po sedmi letech…) Rozhodně to však byla škola, která se ve školství upřímně snažila vytvořit něco nového, lepšího, úžasnějšího… Nu, a co víc může oslovit člověka těsně po státnicích, než pracovat v takové instituci? :o)
Po nástupu (v r. 1993) jsem samozřejmě neměl tolik zkušeností, abych mohl srovnávat, co však nešlo přehlédnout, bylo velmi liberální prostředí, rodinný charakter a dozvuky porevoluční euforie mezi studenty i učiteli projevující se v hrdosti na školu a v nadšení pro věc.

Šla tato porevoluční atmosféra podle vás udržet?
Nešla. Určitě nešla. Objektivně nemůžete udržet euforický stav nekonečně dlouhou dobu a nelze navodit trvalé veselí a entuziasmus. Myslím, že v prvních letech byl PORG doopravdy školou, kam se studenti těší. Studenti cítili, že jenom tím, že do školy chodí, vytváří něco nového a jiného. Postupem času však novost vybledla, odlišnost otupěla, a spolu s nimi zeslábla pravdivost proklamativních hesel o nedočkavých studentech.

Nemyslíte si, že je to konzervativnější škola než dřív? Například prvky jako team-teaching pomalu vymizely…
Ano - team-teaching vymizel, ale prostě proto, že je dražší. Ale přece i dnes učí v primě přírodovědu více učitelů, takže nemůžete říci, že se škola aspoň nesnaží. A ohledně konzervativního charakteru školy: je pravda, že škola již není tou laboratoří, ve které se rodí stále něco nového. Myslím, že dříve šel PORG touto cestou v domnění, že novinky, které zaujmou a budou úspěšné, se stanou přirozeným zdrojem tvůrčího elánu, který se zúročí v dalších novinkách. Jenže namísto nadšení se z takového pracovního stylu začala dostavovat spíše únava. Snaha o nějaký řád a jasná pravidla v chodu školy tedy byly důsledkem těchto nálad. Pokud tedy tohle myslíte tím "konzervativnější škola".

Čím se tedy podle vás liší PORG od ostatních středních škol?
Literární večery v Salmovské, Porgazeen, letní školy v přírodě, divadlo… To jsou některé již "tradiční" události v běhu školy, které mnozí studenti pokládají za samozřejmost, ale samozřejmostí nejsou. Ovšem tvůrčí invence i u studentů rok od roku ochabuje, tak nevím, jestli tyto "odlišnosti" dokáží udržet. No a pak rozhodně i to, že PORG je malá škola. Ve svém chodu může být tedy pružnější a vyjeté koleje nemusí být zas tak hluboké. Je i "personálně přehledná" - studenti se navzájem znají a baví se spolu napříč věkovým skupinám.

Jak se vám líbí různé druhy přijímacích zkoušek, které jsou podle vás ideální a do jaké míry to determinuje atmosféru na škole, vztahy mezi profesory a studenty atd.
Kdyby existovaly ideální přijímací zkoušky, tak by je někdo jednou provždy sepsal a živil by se tím, že by je prodával. Jenže nic takového sepsat nelze, protože každá škola, která si studenty vybírá, chce měřit něco jiného a navíc: určitou dovednost by dva různí lidé zjišťovali různým způsobem. Velice zjednodušeně: přijímací řízení na PORG se snaží měřit u uchazeče zdravý úsudek a stupeň zvládnutí mateřského jazyka (písemné testy), a pak něco jako schopnost komunikace, spolupráce, sebevyjádření (loni výjezd na Běstvinu). To druhé se však zjišťuje velice obtížně a je velmi subjektivní, proto je větší váha kladena na výsledek té písemné části.

Pozoroval jste nějaké výrazné změny ve složení studentstva za léta, která tu učíte?
Určitě. Na samotném počátku se PORG stavěl do pozice školy, která není pro rodiny, které jenom školné zaplatit mohou, ale zejména chtějí. Snažil se odmítat obraz školy pro bohaté a když se k tomu přičte skutečnost, že šlo o vůbec první nestátní školu po r. 1948, tak zájem o PORG v jeho samotných počátcích byl obrovský. S postupem času však vznikly jiné soukromé školy, zájem o školu se zředil a škola se začala obracet na klientelu, která zaplatit může. Studenti se dnes rekrutují z jiných sociálních struktur. Jejich priority jsou jinde než byly dřív. Je to vidět ve vztahu k věcem, k sobě samým. Neříkám, že jde o priority horší, lepší - prostě jiné.

Jak probíhá výběr nového profesora. Má do toho třeba co mluvit stávající vyučující daného předmětu, nebo je to čistě jen záležitost ředitele?
Vlastně ani nevím. Asi to je čistě záležitost ředitele. Alespoň soudím podle výběru učitele matematiky a fyziky - myslím, že za mne je již náhrada, ale absolutně nevím kdo. Na druhou stranu je fakt, že fyzikální přehled uchazeče mohl posoudit p. prof. Přibík a matematickou erudici p. prof. Klaus, a výběr humanitních učitelů už jde naprosto mimo moje zorné pole, takže, když se nad tím zamyslím, nemohu ani vyloučit týmovou práci.

Myslíte si, že se dnes vybírají profesoři podle jiných vlastností?
Na to opravdu nemohu odpovědět. Nevybírám je. :o)

Myslíte si, že se nějak změnil způsob učení, jestli dříve nedostávali studenti více prostoru k vlastní tvorbě, jestli se to dnes více nepodobá klasickému modelu, kdy je profesor u katedry a prostě přednáší?
Je asi pravda, že alternativní způsoby výuky v dřívějších letech byly zastoupeny více. Ale v té době také učitelé měli 10 - 15 vyučovacích hodin. No, kdybych měl parafrázovat proklamativní letáčky té doby, tak díky tomu byl PORG také školou, ve které se učitelé těšili do hodin… A navíc Ondřej Šteffl byl mužem alternativní cesty, takže se snažil i k takovému stylu práce učitele motivovat. Dnes, pokud má učitel třeba úvazek 21 hodin, těžko hledá na přípravu takových hodin čas.

Nemyslíte si, že by kvůli tomu třeba stálo za to zvýšit školné? Nebo alespoň nastolit nějakou diskusi, kdy by se nás někdo ptal: vyučování bude kvalitnější, protože učitelé budou mít menší úvazek a budou moci věnovat více času přípravě hodin, ale budete platit více; nebo nebude kvalitnější, budete platit méně.
Z pohledu učitele by rozhodně stálo za to, snížit učitelům úvazek :o). Jenže tohle není téma pro rozhovor mezi učiteli a studenty, to je téma pro plátce školného (tj. rodičovskou obci) a ředitele. A i ten, po té, co nabude dojmu, že o toto rodiče stojí, musí ještě takové změny obhájit před správní radou.

Myslíte si, že by mohla existovat studentská rada? Měla by co řešit? Má vůbec šanci vzniknout?
Studentská rada se v historii PORGu značně démonizovala a podsunul se jí punc nějakého nežádoucího studentského subjektu. Učitelé spíše vyjadřovali obavy, jestli bude umět reprezentovat názory celé studentské obce, ne jenom těch, co křičí nejvíc. Pamatuji si, jak tehdy tyto obavy dezinterpretoval Nico Lauber, který dokonce "citoval" výroky některých učitelů v naprosto jiné významové poloze, a tím komunikaci mezi učiteli a studenty naopak zhoršil. Pokud by studentská rada vznikla, nebylo by to špatně, ale jako názorový most mi připadne velmi těžkopádná a pro samotné studenty velmi pracná. Vždyť většina problémů se stejně řešila tak, že nespokojený student za patřičným profesorem zašel (nebo později za třídním) a svou konkrétní výhradu s ním projednal.

Takže by šlo o zbytečný subjekt?
Ne, ale bojím se, že by s ním studenti neuměli zacházet. Když se domlouváte třeba třídní výlet, víte, že jenom 20 lidí se těžko domluví na jediné věci. A teď byste k tomu chtěl přinutit 160 lidí prostřednictvím zástupců. Úplně živě vidím, co by zastupovaný student dělal v případě, kdyby jeho zástupce obhajoval úplně jiný názor. Navíc prima má úplně jiné starosti než oktáva…
Je zkrátka lepší pracovat s tím, že každý jeden student má možnost přijít rovnou za učitelem, třídním, ředitelem a probrat přímo svoje konkrétní otázky.

Nemyslíte si, že ten smysl by mohl být, aby byl názor toho jednoho slyšet?
Ale to ten jeden může udělat i tak, že vezme papír a napíše: "Je tu problém P. Týká se toho a toho. Mělo by se s tím dělat tohle a tohle." A pak se ten jeden (nebo i skupina studentů) bude snažit najít podpisy dalších studentů, co si to myslí taky, a získat tak mandát pro jednání v podobě petice. Institucionalizace studentského hlasu do podoby studentské rady ve své podstatě neguje výhody malé školy. Něco jiného je, když je škola veliká. Pak je třeba zredukovat "hlas lidu" do několika osob. Tady to zapotřebí není.

Co třeba personální politika. To je věc, do které jako jednotlivec nemůžu moc mluvit, ale kdyby na mém místě byl nějaký studentský orgán…
Pak si ale musíte uvědomit, že jestli chcete mít podíl na rozhodování, musíte také za tu věc nést zodpovědnost. A v tuhle chvíli, jestliže chcete participovat na rozhodování v personálních otázkách, se domnívám - při vší úctě ke studentům, že nejste s to takové zodpovědnosti porozumět, potažmo ji unést.

Ani nejde o to, že bychom o něčem rozhodovali, ale aby ten hlas byl slyšet. Nemusel by být vždy nutně vyslyšen, ale aby bylo by vidět, že nebyl respektován a někdo by aspoň musel říci proč.
Aha, myslíte jakýsi poradní hlas. Dobře. Ale v tom případě je chyba studentů, že si takový orgán nevytvořili. Ten podnět musí jít zezdola. Možná, že pocit, který máte, nemá většina studentů, protože jinak by se asi rada spontánně vytvořila. Učitelé si přece nebudou seshora vynucovat a organizovat instituci, která jim na oplátku bude předhazovat problémy, které si leckdy jenom vymyslí, aby odůvodnila sama sebe. Samozřejmě vůbec netvrdím, že žádné problémy neexistují. Jen jde o to, zabývat se jimi efektivně a konstruktivně.

Otázka ze záhrobí (Katka): Máte pocit, že vám 8 let na PORGu něco osobně přineslo?
No samozřejmě! Poznal jsem spoustu zajímavých osobností, ať už z řad studentů nebo učitelů. Díky svým kolegům jsem leckdy mohl více nahlédnout do oborů, které mne na střední škole ještě nezajímaly a při studiu fyziky už nepotkaly, našel jsem tu čas i azyl pro vyluzování prvních zvuků ze saxíku, který se v rukou začátečníka skoro rovná zbrani hromadného ničení, ale zejména: prostřednictvím matematiky a později i jako třídního učitele jsem mohl být osm let s jednou třídou a sledovat, jak se z malých stávají velcí.
Velmi živě si vzpomínám na dobu, kdy jsem vychovával svého psa. Dostal jsem ho jako půlroční nevychované štěně, které už prostě nepřesvědčíte, že ho v pohodě chytíte, kdykoli vás napadne, takže osvojování příkazu "ke mně" mě někdy dovádělo do mrákotných stavů. Ještě dnes se mi ostře vybavují ty chvíle, kdy po půlhodinovém běhání za ňufajícím psíkem jsem musel překousnout svůj vztek a s radostí v hlase (štěně totiž musíte pochválit - když ho zmydlíte, příště nepřiběhne vůbec) zašveholit: "no hodnéééj pejsek!" Tehdy jsem si myslel, že trpělivosti mne naučil můj pes. Dneska však vidím, že v mnohem širším záběru mi něco takového dala oktáva.
A já jí za to aspoň takhle děkuju. :-)

Proč odcházíte a co chcete dělat dál?
Důvodů pro můj odchod je víc, a nemyslím, že je nutné rozebírat je v PORGazeenu. Mohu k tomu jen říci, že dohoda byla uzavřena již před rokem a zájem na ní měly obě strany. No, a kam dál. Původně jsem si chtěl od školství odpočinout, ale to víte, na "stará kolena" jsem propadl saxofonu a ten potřebuje hodně času a prostoru. Takže když si položím otázku, kde pracovat a mít hodně volného času…
Sice dneska ta odpověď není už tak jednoduchá, ale jsem rozhodnut zkusit to ještě chvíli na gymnáziu v Kralupech nad Vltavou.

Ptali se David Seidl, Tomáš Krajča a Adam Votava, 27. 3. 2002 v porgské knihovně
Foto: Adam Votava
Článek zaujal už lidí